Mohou být základní instinkty na škodu?

Proč má lidstvo takový problém s přelidněním? Proč někomu pomůže rozhovor s psychologem více, než koňské dávky psychofarmak? Proč jsou lidé věčně nespokojení? Tyto zdánlivě nesouvisející otázky (a jsou jich tisíce), mají dle mého jednoho jediného původce. Jisté části lidské povahy, které jako by téměř nikdo nevnímal. Něco, co člověka staví proti zdravému rozumu...

K první otázce bych se zeptal ještě jinak: kam až může zajít lidská pseudohumanita? Může vyvolat utrpení stovek miliónů? Já míním, že ano. Příklad: máte jakousi vesnici kdesi v Africe. Okolní příroda je schopna uživit třeba padesát lidí. Jenomže pro takového afričana má lidský život nižší cenu, než jsme zvyklí my (nic rasistického se za tím neskrývá, jen otupělost vůči smrti díky daným podmínkám). A navíc má jako každý jiný tvor rád sex, takže obyvatel je přebytek, a předčasně umírají hlady. Místo padesáti spokojených obyvatel máme sto nespokojených a trpících. Jim se toho moc vyčíst nedá, západní člověk je bere spíše jako zvířata, a fakt je, že v tomto případě jsou okolnostmi v této pozici přeci jenom takto popsáni trefně.

Ale najednou přijde bohatý bílý člověk a je mu jich líto. Co udělá? Přiveze jim jídlo, nebo know how, která na chvíli katastorfu odvrátí přeci jenom účinněji? Vše krátkodobé řešení, které nakonec nutně musí vyústit v ještě větší problém. A co jim vozit místo jídla antikoncepci, a přimět je držet počet obyvatel na oné padesátce? A toto není jen problém této prťavé komunity, je to problém nás všech. Planeta země, na rozdíl od představy mnohých lidí, nemůže uživit o moc více lidí (dnešní produkce jídla je jen 110 procent světové potřeby). O jiných surovinách ani nemluvě, třeba úbytek deštných pralesů také není nic jiného, než vysoká spotřeba papíru a dřeva. Pokud si lidé chtějí žít spokojeně a v souladu s přírodou, nemůžou si dovolit neregulovat počet obyvatel. Čína to pochopila a jedná, tak proč to nechápe nikdo jiný, a i Čína musela počkat, až to bude opravdu problém.

Neschvalování potratů

Dále bych ještě zmínil pro mě absolutně nepochopitelnou taktiku, neschvalování potratů. Velké množství vrozených onemocnění lze rozpoznat ještě během těhotenství, potrat v takovém případě znamená, že onen člověk nebude muset trpět celý život v nějkém ústavu. I pro společnost ubyde, pokut to řeknu ošklivě leč pravdivě, zátěž. A vše toto je způsobeno sobeckostí lidí. Lítost a pseudohumanitu staví nad logiku a negativní dopad pro celý svět.

Rozhodl jsem se další dvě otázky ponechat do dalšího článku, ať je diskuse k tomuto přehlednější. Ptám se Vás: Vidíte jiné řešení než já? Nebo snad jiného původce těchto problémů?