Jak jsem se měl v Praze

Nebyl jsem v matičce stověžaté nejméně tři roky. Nechtělo se mi. Svět hlavního města musí člověka z venkova znepokojovat a popuzovat. Až z důvodů neodkladných jsem se tam přece jen opět vypravil. Protože mi vybylo něco času, loudal se několik hodin Starým Městem, po mostě i v podhradí, jako to činím pokaždé, chtěje se potěšit krásou, jež je jedinečná a nekonečná.

Praha se stala světovou módou. Ulicemi a uličkami nepříliš rozměrného historického centra se valí davy. Kromě toho, že jsem měl opět nepopsatelný požitek ze starobylé krásy, nemohl jsem ponechat bez povšimnutí lidi z různých končin světa. Nejsem si jist, že většina z nich se spontánně a bez popudu, jak si to Praha zaslouží, těšila a žasla, jako pokaždé já. V zajetí turistických schémat se hnaly skupinky od jedné turistické věhlasnosti ke druhé, od jedné atrakce, kterou jim podstrojují ziskuchtiví Pražané na každém kroku, k další. Tu se něco kuchtí, tu vyhrávají - od flašinetu po klasický jazz. Tu mu vyhotoví černobílou či barevnou podobiznu, tu ho povozí ve vyšperkované bryčce nebo v prastarém vycíděném autě (1300 Kč za čtyřicet minut), nebo mu vyhotoví suvenýr. A turista, lačný rozličných cingrlátek, pomíjí to, co je hodno jeho pozornosti.

Ano! Praha, jež by měla být svou vznešenou krásou místem k tichému vnímání a rozjímání, se stala rájem kupčíků, poutním mumrajem a manufakturou, v níž jsou oškubávání a olupování naivní poutníci. Expanze pochybných kšeftů je bez mezí (řady provizorních krámků už se nacházejí i v bezprostředním okolí Staroměstské radnice). Jedinou všeobecně vnímanou pozoruhodností je jen pochod svatých na orloji a ( pro Židy) židovské starožitnosti.

Viděl jsem i jiná pozoruhodná historická města, jako jsou třeba Benátky, která si na rozdíl od Prahy i v turistických návalech uchovala styl a decentnost.

Má návštěva skončila potupněkomickou příhodou:

Když jsem chvátal na svůj rychlík, nemohl jsem pominout na hlavním nádraží ona místa. Neznaje proměny našeho světa, chvátal jsem ke kýžené mušli. Bylo se mnou ihned naloženo jako s černým pasažérem a energická záchodbába mi za přispění obnošeného pomocníka příkře vysvětlila, že u nich se platí i za postání u mušle, a to obnosem 5 Kč. Divila se potom k pobavení ostatních, z jaké samoty jsem si to vyjel do světa, když nevím, že jsme si před šestnácti lety zavedli kapitalismus a záchodové podnikání v něm živě prosperuje. Na revanš jsem si vyžádal ke svému úkonu mýdlo, papírový ručník a hlavně umyvadlo, neboť všechna byla obsazená toulavými nádražními nocležníky, kteří tu holením, smáčením a česáním měsíce nestříhaných vlasů upravovali u všech umyvadel svá omšelá vzezření. Docela jsem si oddechnul, když „domácí“ a její asistent, mi přestali věnovat pozornost, neboť se jali vyhánět z jedné z kabin dva záchodové hosty, kteří tam, jak bylo patrné z úpění a vzdechů, provozovali čtyřprocentní lásku.

Tak v rozmanitostech všelikých skončila má návštěva věhlasné metropole. Seznal jsem, že všechno se dalo v závratný let. Mám tušení, že příště, bude–li ještě nějaké, budu už v rušném prostředí pražském synonymem dokonalého vesnického křupana.