Cizopasníci

Motto:

Když nebudeš platit za byt, skončíš jako bezdomovec.Když nebude platit cigán, dostane od státu bydlení v hotelovém domě nebo mu obec postaví luxusní obytný kontejner na kraji města. Nebude ovšem platit dále. Když zničí svůj nový příbytek, jak je to u této nekulturní skupiny obyvatel obvyklé, dostane jiný a potom ještě jiný ... a ...

O cizopasnících

Každý den se u nás debatuje nebo píše o cigánech, vlastně o Romech (dávám přednost staletími zavedenému označení cigán). Noviny, rádio, televize mají všechno, co se děje kolem cigánů, za vděčné téma. Rozzlobený zájem ostatních o ně je velký. Což ovšem nevadí, aby v duchu špatně pochopené humanity a demokratické rovnosti lidí media nevystupovala vůči cigánům bázlivě a úlisně a nevydávala tyto permanentní narušitele veřejného pořádku za oběť „netolerantních a rasistickými předsudky znetvořených“ dávných a dosud ještě většinových obyvatel těchto krajů.

V debatách, světe div se, se snad v posledních časech pomalu počínají objevovat pokusy, ačkoliv velmi opatrnické, říkat pravdu a nebýt z cigánů jen na větvi. Po troškách a často jen v náznacích se počalo připouštět, že potíže, pokud je tito téměř neadaptovatelní nekulturní problémoví lidé, valící se ve stále vzrůstajících počtech přes naše jihovýchodní hranice, mají, si způsobují oni sami a navíc způsobují je i ostatním.

Co víc, začalo se zatím nesměle a skoro šeptem konečně mluvit o tom, že jsou to právě „Romové“, kdo svou ignorací práva, morálky a kulturních způsobů, k nimž v prvé řadě patří princip žít ze svého a za své, kdo trvale frustruje a obtěžuje kulturní a spořádané většinové obyvatelstvo. Vždyť všechny statistiky nad jakékoli pochyby dokládají, že cigán je ve většině společenský parazit a potenciální porušovatel zákonů.

Musím upozornit na závažnou okolnost, že tento stát je státem diskriminačním. Absurdita této jeho diskriminační praxe je v tom, že diskriminuje nikoli menšinové cigány, ale diskriminuje většinové obyvatelstvo tím, že umožňuje cigánům obtěžovat ostatní a trvale nesmírně rozsáhle parazitovat na hodnotách, na jejichž vzniku se nikdy nepodíleli.

Důchodci, kteří v průměru kolem čtyřiceti let svou prací spoluvytvářeli majetek tohoto státu, dnes žijí na mizerném důchodu na pokraji nouze a pod stálou hrozbou, že se jim ještě ubere. Mladé rodiny běžných drobných zaměstnanců žijí rovněž „z ruky do huby“. Nějak by si všichni poradili a neměli námitek, kdyby byl dobrý důvod pro tuto sociální disproporci a víra v lepší příští.Ta však není, neboť tento stát z peněz poplatníků a skutečných tvůrců svého majetku miliardovými a stále rostoucími sumami sanuje parazity, nazývaje to sociální politikou. Mezi těmito parazity převládají cigáni - lidé, kteří nechtějí a nebudou pracovat, protože práci si většinou oškliví a mohu pohodlně žít v zahálce, kterou jim tento stát vysokými, takzvanými sociálními příspěvky, umožňuje. On totiž tento stát dělá selektivní sociální politiku, kterou si navíc plete s marnotratností.

Sociální politika má jistě své hluboké důvody. Kdokoli kdykoli se může dostat do poměrů, kdy potřebuje pomoc a přispění. Když však statisícová, snadno definovatelná skupina obyvatel (převážně novoobyvatel), má příživnictví na státu za svůj životní styl a program, mají zákonodárci za povinnost říct neprodleně ne! Pokud tak neučiní, diskriminují a utlačují všechny, kteří žijí za své a ze svého a daněmi přispívají na kolektivní výdaje .

Způsob života cigánů nápadný zahálkou, ničivostí společného majetku a kulturních prostor (i historických objektů), barbarskými životními zvyklostmi, hromadnou kriminalitou, bezohledností vůči ostatním obyvatelům, a jinými závažnými zlozvyky, je přímým důsledkem bázlivého a shovívavého nerozumu, jimž orgány, které by měly uváženě spravovat tuto zemi, zahrnuji obtížnou cizopasnou menšinu. To všechno rychlým tempem směřuje ke všeobecné společenské katastrofě