Proč se musí přebytečné obilí spálit

Před několika měsíci se dlouho řešilo, co se má udělat s přebytečným obilím: vyvézt do chudých zemí nebo jenom spálit? Nakonec se jen spálilo, ale spousta lidí dodnes nechápe proč. Nejsem ekonomický expert, ale ten důvod mi jasně říká selský rozum.

Nebudu se zabývat tím, kolik by stála doprava obilí či kolik se vydělá na jeho stopení. Ale tím, proč někdy prostě není dobré dát ho chudým zemím.

Vždyť tam hladoví!

Představme si nějakou typickou chudou zemi v rovníkové Africe. Mnoho lidí tam opravdu žije na hranici bídy. Těm by jistě dovezená surovina přišla vhod.
Ale: Je ale třeba si uvědomit, že se tam nejen hladoví, ale i žije a hospodaří. I tam žijou zemědělci, různí výrobci, dovozci, provozují se tu malé manufaktury atd. Zkrátka i tady se musí z něčeho žít, i tady je někdo, kdo produkuje obilí (nebo cokoliv konkurenčního k obilí).

Takže co se stane: Dovezou se tisíce tun suroviny. Z toho se vyprodukuje mnoho potravin za téměř nulovou cenu. Spousta lidí koupí tuto potravinu za téměř nulovou cenu a jsou šťastni. Vyspělejší země splnila svůj úkol, obdarovaní lidi jásají.
Jenže místní producenti, ti, kteří živí tyto lidi v jiné roky, zkrachují. A když nezkrachují, dost to podlomí i tak mizernou ekonomiku.

Co jim je do pár zazobanců...

Ale dobře, většina je přece šťastná. Co se stane příští rok? Jídla bude ještě méně a bude dražší než loni, právě kvůli krachu některých výrobců a nutnosti zaplatit ztrátu ostatních výrobců. Což znamená ještě více chudoby, ještě větší krizi i pro běžný lid. Řešení? „Dovezeme další tuny obilí, ať se tam najedí.“ Pokud se tato „pomoc“ poskytne 2 roky po sobě, bude ámen i s ostatními producenty. To uvrhne zemi na úroveň pravěku. I to málo, co měli, ztratili.

Jak to?

Rozvojové země potřebují lepší ekonomiku, ne její podlamování „zezdola“.

Existuje jedno krásné čínské přísloví:
„Chceš-li nasytit kamaráda na 1 den, daruj mu rybu. Chceš-li ho nasytit na celý život, nauč ho rybařit.“
V tomto případě je to jako darovat rybu, ale sebrat prut...