Využití MMORPG v terapii sociální fobie?

Pojem sociální fobie je nejspíše znám většině lidí, projistotu podotýkám že se jedná o nadměrný neopodstatněný strach z lidí, týká se asi 8% obyvatelstva. U nemocného vyvolává úzkost i jen přítomnost lidí, zvláště pak provozování nějaké činnosti před lidmi (např. jezení), nebo když se na něj někdo třeba podívá. Z toho je jasné, že se jedná v těžší formě o problém, který zásadně narušuje běžný život (včetně možného výskytu psychosomatických onemocnění).

Pojem MMORPG (Massively multiplayer online role-playing game) bude zase velmi dobře znám zvláště mladším lidem. Jsou to online hry, a co je nejdůležitější, silně založené na interakci reálných lidí interpretovaných virtuálními charaktery.

Začínají se tedy rýsovat souvislosti Obvyklou terapií fóbie je (krom farmakoterapie - obvykle SSRI v případě sociální) postupné zvykání si na podnět, který vyvolává fóbii. Například u arachnofobie se nemocnému ukáže obrázek s pavoukem, potom třeba hračka pavouka a v ideálním případě si nemocný nakonec nechá na ruku vlézt pavouka osobně :)

Jedním mezikrokem v léčbě sociální fobie by tedy dle mého mohly být výše zmíněné MMORPG. Výhodou je dostupnost prakticky každému kdo vlastní alespoň základní herní sestavu s připojením na internet (mnoho her je pak k mání úplně zdarma). Lepší než běžná internetová komunikace je to hned z několika důvodů. Díky reprezentaci postavou a funkčnímu světu má interakce reálnější charakter, mnohem více možností a důvodů. Je tedy jistá šance, že by si člověk navykl na konflikty a jednání s lidmi za daleko méně stresujících podmínek, než kdyby se o to pokoušel v reálném světě.

Pokud Vám teď připadá, že třeba starší člověk těžko bude sedět u počítače a hrát hry, obával bych se spíš opaku. Zvláště pak lidé, kteří ještě nejsou ve světě her dost zkušení se totiž snadno stávají závislými. Závislost se projeví ztrátou zájmu o jiné aktivity, zvýšenou agresivitou uživatele (zvláště pak když se ho někdo snaží dostat od počítače ), zanedbávání vzhledu a životosprávy, nedostatkem spánku (pamatuju na dospělé lidi, kteří kvůli hraní nenaspali víc než 4 hodiny za noc), možné úmrtí na dehydrataci, trombózu, nebo vyčerpání organizmu. Celkově bych to však hodnotil jako přijatelné riziko, avšak nutné dohledu.

Co myslíte Vy? Najdou tyto hry své místo vedle těch, které pomáhají odvádět pozornost u nemocných trpících bolestmi, nebo na jejich využití nikdy nedojde?