Spálit, nebo do hlíny?

Hned po svatbě se největší rodinné účasti těší pohřeb. Poslední rozloučení může být záležitost pár stovek korun, i pár stovek tisíc. Jaký je tedy obvyklý průběh?

Když dáte tělo do krematoria, dostanete urnu s popelem a s tím si můžete dělat co chcete. Uložit do rodinného hrobu, vystavit v obývacím pokoji, kolumbáriu, nebo rozprášit popel na milovaném místě. Samotné ukládání urny na hřbitově (pokud se pro něj rozhodnete), bývá obvykle záležitostí páry nejbližších a trvá krátce, mnohdy i bez kněze. Rozloučení s mrtvým může být před kremací samozřejmě provedeno v kostele nebo obřadní síni.

Náklady na klasický pohřeb se vyšplhají mnohem výše, krom obřadu ještě platíte rakev (může stát až několik desítek tisíc), za práci atd. Vše obvykle proběhne v jeden den za velké účasti pozůstalých. Krom majetných je tato volba obvyklá pro některé skupiny lidí a národnosti (např. romové). Někteří lidé věří, že spálení působí utrpení duši zesnulého...

Zaplatit hodně peněz za pohřeb může člověk brát jako projev úcty a poslední službu blízké osobě. Možná si i napravit svědomí za zanedbání mrtvého v posledních letech jeho života (typicky „odložení“ do domova důchodců).
Spálení je zase moderní, ekonomické, odstraňuje „zbytečné komplikace“ se smrtí.

Já osobně bych nechtěl být pohřben, uložen, nechci aby za mnou někdo chodil a vzpomínal, prostě chci být rozprášen a zapomenut. Na rozloučení ať si rodina pronajme hospodu a zavzpomínají u sklenky alkoholu...
Jak chcete skončit Vy?