Pravidla násilí

Video začíná. Asi 10 afričanů stojí na jednou ženou, která leží na zemi. V ruce mají kameny a mačety. Trvá asi pět minut kamenování a sekání, než ji eště za živa polijí benzínem a podpálí. Celou dobu se zjevně baví, usmívají se a rozrušeně poskakují kolem.
Na dalším videu je asi 5 teenagerů (chlapci i dívky) okolo 16 let. Nekvalitní záběr z mobilního telefonu ukazuje jak se blíží ke staršímu muži, zjevně invalidovi. Napadnou ho a nepřestávají mlátit, dokud se hýbe. Ten večer zemřel rovnou na místě. Stalo se to v USA.

Jak je vidět, nezáleží na původu člověka, který něco podobného spáchá. Jejich uvažování se naprosto vymyká možnostem chápání valné většiny lidí. Obvyklou formou násilí je případ, kdy se normální člověk chová agresivně, protože má nějaké problémy. Povětšinou ale po odeznění afektu pocítí vinu. Odkud se ale berou psychopati, kteří se v násilí vyžívají?
Podmínky okolí lze alespoň částečně vyloučit díky ranému projevu sadistických sklonů. Děti týrají zvířata, ikdyž je nikdo netýrá. Pak v tom pokračují ve škole šikanou spolužáků. Vždy volí terč, který se není schopný bránit, ani se ho nikdo obranyschopný nezastane. Sami obvykle nebývají „tvrďáci“. A mnohdy volí prostředky, kterých by nebyl schopen ani průměrný kriminálník. Otupí vůči násilí takovým způsobem, že je zajímá jen jejich vlastní utrpení. Řekl bych, že se jedná o vrozený znak, a ani ti nejhorší z nich nemusí nutně trpět duševní poruchou. Dav se nechá strhnout a rychle se adaptuje na „zábavu“, osobně jsem byl svědkem jak se pod vedením jednoho sadisty nechalo strhnout mnoho jinak docela hodných lidí k silné psychické šikaně...

Otázkou je, co by měl člověk dělat. Stává se to všude, zvláště psychické týrání se dokazuje opravdu špatně. Může si to dovolit manžel doma i šéf v práci. Kdokoliv je v nějaké pozici nad vámi, ať už v uspořádání společnosti nebo třeba fyzickou převahou. Psychická bolest se projevuje velmi podobně jako fyzická, a vzhledem k tomu, že sebepoškozováním lidé tlumí vnitřní bolest, mnohdy je podstatně horší.
Fyzické ubližování se dá provádět trvale pouze pokud jsou dotatečně bezpečné podmínky. Ty tvoří domácnost, škola, vojenské kasárny, dětské tábory v horším případě. Jinak jde o jednorázové zmlácení kdekoliv se namane (těm „odvážnějším“ se podařilo zmlátit mé kamarády za bílého dne na zastávce plné lidí).
Ať už se jedná o jakýkoliv případ, člověk by si měl uvědomit, že to není jen problém oběti. Kdykoliv někdo odvrátí pohled když je svědkem něčeho podobného, zaručuje, že se situace bude opakovat. Ať už je obětí a násilníkem kdokoliv, a děje se tak zjevně jen pro uspokojení zvrácených potřeb člověka, máme povinnost jednat tak tvrdě jak je jen možné. A možná budete také překvapeni, jak jednoduché je tomu zabránit. Lidé se bojí kriminálu, bolesti a v roli sadisty určitě nejvíce ponížení.

Doufám že tento článek bude motivací všem, kteří jsou vystaveni podobnému nátlaku, i kteří jsou svěkdem. Diskuzi otevírám na téma zážitků ze zůčastněných z jakékoliv pozice, možnostem zásahu a teorii původu „zla“...