Obezita - smrtící epidemie lidstva?

To, že má jídlo mnohé vlastnosti drog tuší asi každý. Jídlo vyvolá u člověka který má hlad nebo chuť na danou potravinu dosti libé pocity, což vede k psychické závislosti. Časté nadužívání vede ke zvětšení kapacity žaludku a návyku na specifické látky obsažené v jídle (třeba glutamáty) a vůbec se tomu přizpůsobí, takže obézní člověk do sebe bezproblému naláduje mnohonásobek potravy, co by dokázal zdravý člověk (do určité míry lze závislost považovat za nemoc). To ví snad všichni, tak proč tedy je společnost tak tolerantní? Má obezita na svědomí málo životů a je málo lidí závislých? Mluvím teď o postoji společnosti, ne o zákonech.

Takže nějaká čísla: 10 % všech (!!!) dětí a dospívajících ve věku 5 - 17 let má nadváhu! V Evropských zemích obezita kolísá mezi 10ti až 40ti procenty. K vysokému nárůstu dochází nově v Latinské Americe JV Asii. Začíná se týkat i rozvojových zemí. Samozřejmě, najdou se lidé obhajující obezitu geny, o tom svědčí i to, že žen je až o šest procent více obézních než mužů. Jenomže jak se shodly autorky článku a já nemohu než souhlasit, geny ve valné většině případů jen určují náchylnost k obezitě.

Myslím že bude stačit vyjmenovat všechny oblasti komplikací týkajících se nadužívání jídla, abychom si udělali obrázek o škodlivosti takto postižených lidí. Jsou to: metabolické, kardiovaskulární, respirační, endokrinní, gynekologické, gastrointestinální, ortopedické, kožní, psychosociální a chirurgické komplikace. Nehledě na to, že sport je něco, o čem si většina těchto lidí může nechat jenom zdát a celý jejich život je přizpůsoben příjmu potravy, navíc jsou nevzhlední, v horkých letních dnech v MHD dosti zapáchají a mohou být na obtíž i prostě svým objemem. O nákladnosti léčby jejich zbytečných komplikací (toto je dle mého soudu ještě mnohem nákladnější než kolik stojí stát průměrný kuřák nebo narkoman).

Ve své podstatě obézní lidi nenávidím tolik, co třeba Technokrat kuřáky. Ale jediné co požaduji je adekvátní chování společnosti k obézním. V rámci pseudohumanismu se všichni snaží ze škol vymítit jakýkoliv náznak šikany. Mírný psychický nátlak (opravdu přiměřený) však bez následku pomohl zhubnout už mnoha lidem, osobně vzpomínám tak na 6, přičemž v polovině případů dokonce přišel bývalý tlouštík poděkovat konkrétnímu šikanátorovi za to, že mu pomohl. Na rozdíl od jiných drog totiž jídlo a obezita není považována za znak rebelie, takže zatímco u drog je pohrdání k ničemu, u jídla to může být hnací motor pro postiženého. Navrhoval bych zavedení (v Anglii se to plánuje) úzkých vchodů do fast foodů, kterými obézní člověk neprojde, drastickou informační kampaň pokazující na to, že se jedná o léčitelnou nemoc. Na obaly kalorických jídel varování ministerstva a fotky ucpaných cév. Nechť se běžně zavedou psychologické skupiny anonymních tlouštíků a na základních školách se pouští film „Supersize me“. Epidemie se musí zastavit, a už včera bylo pozdě začít...

Pozn.: Název článku i některá fakta v něm zmíněná jsem si vypůjčil z časopisu Causa subita, od autorek: MUDr. Pavly Kalouskové a MUDr. Marie Kunešové, CSc.