Jste pro trest smrti?

Má opravdu každý právo na život? Má „právo“ žít i člověk velice nebezpečený a nenapravitelný? Jakou cenu má vlastně zločinec? Pokud je někdo mnohokrát trestaný, masový či sériový vrah, který svých činů nelituje, má cenu aby žil? Stojí společnosti to riziko za to?
Jsem jednoznačně pro trest smrti. A nevidím v tom ani etickou, ani právní zábranu.

Smrt - jediné řešení?

...vybral si opuštěný dům v okolí města nebo vesnice. Před úsvitem vstoupil do domu, shromáždil všechny obyvatele a postřílel je, včetně dětí, z kulovnice ráže 12. Později dům zapálil a zastřelil každého, koho během tohoto vražedného běsnění potkal. Často ukradl cennosti svých obětí a někdy rozházel rodinné fotografie po podlaze.
„Jen jsem je zastřelil, nedělalo mi to potěšení, ale cítil jsem toto naléhání. Bylo to jako nějaká hra.“

Náš právní systém v současnosti nic jako trest smrti nezná. Ten byl zrušen po revoluci pro neetičnost a pro možný justiční omyl. Zločinci se mají převychovávat...

Jenže ne každého lze „převychovat“. Těžko přesvědčíte člověka, který má vštípeno kriminální jednání společně s neúctou k ostatním, navíc spojené s deviací, aby se choval, přemýšlel úplně jinak než celý svůj život. A aby se resocializoval tak, aby „zapadl“ mezi ostatní.
Ale to ostatně posoudí soudní znalec - psycholog. U někoho to možné je, u někoho není - zde bych se zaměřil zejména na ty „nenapravitelné“.

Etika zabití

Spousta lidí argumentuje: „Společnost, která zabije vraha, není lepší než onen vrah.“ a podobně. S tím rozhodně nesouhlasím.

Každý je součástí nějaké větší společnosti. Tato společnost člověku něco dává i bere. Poskytne mu přátele, prostředí, živobytí, stará se o něj. Ale má i svá pravidla. Tato pravidla nejsou nijak přísná, jsou přesně taková, aby společnost mohla normálně fungovat a nikdo nebyl výrazněji omezován (plus mínus ). Říká, co si ke svému okolí dovolit může a co už ne. A všichni tohle znají.

Členem společnosti je každý, kdo tato základní pravidla dodržuje, kdo chápe svou úlohu k ostatním lidem, kdo dokáže „zapadnout“. Kdo je ale nedodržuje, sám se dobrovolně vyčleňuje a z vlastní vůle přestává být členem společnosti. Jinými slovy: neumí se chovat, tak tam nepatří. (Bavíme se stále o těžkých kriminálnících, ne o zločincích ze zoufalství atd.)
Není to tedy tak, že by ho společnost vyřadila, diskriminovala, ale že se z ní vyřadí on sám, v podstatě dobrovolně.

Ale to by bylo ještě v pořádku; ostatně každý si o sobě může myslet co chce. Problém je, že je v tom sám a pokud spáchá zločin na „členu společnosti“. Jak k tomu ta oběť přijde? Dodržuje všechna pravidla, žije normální život. A nějaký „pablb“ bez zábran ji zamorduje...
Pablb, který se sám vyčlenil ze společnosti, ale snaží se jí škodit. Proč by se ho společnost neměla zbavit? Proč by ho měla na vlastní náklady věznit a léčit? „Zabití“ je jediná přijatelná možnost. A i to je někdy nestačí.

Zabít málo...

Občas se objeví názor, že i smrt je někdy nízký trest, je příliš rychlá a milosrdná. A že je lepší zločinci nechat ochutnat zlomek trýznění jeho obětí: prostě ho před smrtí ještě mučit.
Nevím, nakolik je takové řešení dobré, hlavně to nemá moc smysl, když stejně ten člověk hned potom zemře. Tedy: líto by mi ho nebylo, ale přijde mi to zbytečné.

Doživotní trest stačí...

Neodpustím si trochu uštěpačnou poznámku: jaký má smysl odsouzení na doživotí? Ten člověk bude desítky let zavřenej, „v klídku“ věznice, za státní peníze. Společnosti už nedá nic. Prostě bude žít, jíst, spát, zaměstnávat dozorce a jednoho dne umře. Nebyl ten život trochu zbytečný? A stál ten jeho život vůbec za to?

Je pravda, že po 20 letech může být propuštěn na svobodu. Jestli ovšem bude ještě žít. A jestli se mu také bude chtít; za 20 let vypadá svět úplně jinak a život s nálepkou sériového vraha už být lehký nemůže. Smazat to nelze.

Pak je tu ještě možnost justičního omylu. Zkrátka nemožnost odsouzeného znovu „obživit“. Ano, to je průšvih. Ale tam, kde je vina naprosto nezpochybnitelná (což je u tohoto typu většina případů), není důvod trest smrti neuplatnit.

Je lepší za čas vraha pustit a vystavovat tak okolí riziku jeho dalších projevů deviace (nesrovnatelně pravděpodobnějších než od ostatních lidí) nebo vraha prostě „obětovat“?

Smrt v tomto případě není ani tak trest jako spíše logické vyústění situace. Vyjde lépe jak pro společnost, tak pro kriminálníka.

Prostě neporozuměl principu lidského soužití. Bohužel, bohužel...

...Nejhorší na celé věci je, že holčička zažila hrozné psychické trauma, ze kterého se možná už nikdy zcela nevzpamatuje...