Hry na demokracii

Nejpozoruhodnější na trapném přestrkování se o moc mezi politickými stranami je ona zarputilá zlobnost a v ničem neústupná hádavost. (Strany jsou ve skutečnosti jen tlupami, neboť jejich postupy navenek i uvnitř jsou tak svévolné a nesvázané nějakými slušnými obecnými pravidly, že v nich vládne bez omezení vůle mocných jedinců.)

Akusticky a vizuálně je v soubojích nejnápadnější Paroubek. Ten přímo hýří v orientální nepoddajnosti v jednání a v granitové tvrdosti v čemkoli, co pokládá za zájem svůj a své sociálně–demokratické tlupy. Jeho jednání je podtrženo „jižní vizáží“, která je neopominutelná. Mohu se mýlit, ale já na něm vidím jasné cigánské rysy (tvar hlavy, profil nosu, barva pleti, ochlupení, barva očí a konec konců i jeho postava).Geny si samozřejmě obvykle neosedlají jen podobu vnější, ale (jak všichni máme dost zkušeností) též volní vlastnosti a ruchy, jimž se říká všeobecně temperament. Neschopnost ovládat se ve vypjatých chvílích (viz Paroubkův uražený vřískot po prohraných volbách) a nenávistná intrikářská pokoutnost jsou tak příznačné pro lidi z jihovýchodních krajů.

Když vidím dobře živeného Paroubka pohybujícího se kachní chůzi s vysazeným břichem když slyším jeho kategorické „ne“, kolem nějž skulinky na zatětí drápku není, nemusím z jeho projevu nic vypreparovávat, abych byl účasten ryzího fundamentalismu. Pro některé motivy Paroubkova jednání by však bylo zapotřebí vědět více o vlivu na něj z okolí. Nemíním strýce čochtana Škromacha a všelijaká předsednictva bezvýznamných. Mám na mysli dva muže - Sobotku, o kterém moc nevím , ale zdá se mi býti velmi intelektuální a prozíravý a samozřejmě Zaorálka – muže „zpoza stromu“. Nedávno mi napadl příměr s tou hrou, jak po ledě kloužou ty obrácené hřiby . Ti méně významní jim zametají cestičku, ten nejvýznamnější to diriguje ze zadu. Tím dirigentem v ČSSD je jasně Zaorálek. Konec konců se povolební potyčky ze strany levice do značné míry omezily na boje o Zaorálkův superžlab v parlamentu. Muž, který ještě nedávno jezdil jako poslanec na náklady malé ostravské záložny (a tudíž drobných šetřílků) na dovolenou a pletl si ve veřejném vystoupení Albion a Galii, má všechno zorganizováno tak, aby mu záhy svítilo nad hlavou slunce absolutní politické moci a ostatní byli jeho lokaji.

Pozoruhodní jsou i lidé z ODS. Hned po jejím vzniku jsem chodil žasna nad tím, kolik zlodějů a jiných podvodníčků se v ní nakupilo a kolik lidi znemožněných bývalým režimem a jeho StB. Vždyť Klausovým prvním spoluzakladatelem ODS byl mladý okresní stranický ideolog vychovatel z Ostravy, muž který kromě toho, že byl komunistickým funkcionářem, ještě kradl (usvědčili ho po převratu z kapesních krádeží). Komunisté mívali bolavou bránici od smíchu, když ty dva vídali, kterak se při volbách béřou z obláčkové oforhaňkované limuzíny a častují se laskavostmi.

Co na toho Topolánka? Ani nevím, snad jen že byl v první fázi své kariéry pokládán v Ostravě i mezi poslanci za veksláka, kterému až později došlo, že politika je lepší veksl. Jinak se mi líbí jeho valašská statnost a krásně modrá kukadla. Intelekt u něj nějaký mimořádný neshledávám, ale obratný v cestě za požitky rozhodně je. To se mu musí nechat.

Abych to závěrem zesumíroval. Česká politika je burleska. Přes jako by vznešené úmysly se nejedná o nic jiného než o nechutné švindly a o kariéry. Ti, kteří jakoby válčí o podobu demokratického uspořádání u nás, to mají na háku. Anonymní lidé z milionů jsou jim naprosto lhostejní. Ti, po kterých šlapou, by si to měli rychle uvědomit, než se stanou zbídačenými obětmi mocenských her darebáků.