Slýcháme od sociologů a demografů, že tradiční rodina je v krizi. Tato slova bývají často doprovázena hrozivými statistikami o vysoké rozvodovosti, o stoupajícím počtu dětí narozených mimo manželství, o počtu dětí vyrůstajících v neúplných rodinách apod. Novým slovem v našem slovníků se stává termín singles - mladí lidé žijící úplně o samotě.
Na druhou stranu slýcháme ode všech politiků napříč politickým spektrem tvrzení, že podpora rodin s dětmi patří mezi priority té které strany, některé strany se chlubí, kolik toho pro rodiny udělaly.
Kde je pravda? Pokusím se nastínit tu naší pravdu:
Jsme rodina se třemi malými dětmi - nejstarší dnes nastoupilo do druhé třídy, nejmladšímu bude za pár dní rok a půl. Manželka je doma a stará se o děti na „plný úvazek“.
Žena pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3 600,- Kč a nebýt mého nadstandartního příjmu, byli bychom asi plně závislí na státním sociálním systému, což je pro svobodomyslné a nezávislé lidi dosti ponižující. Dalším negativem je praktická nemožnost vyřešit si svou bytovou otázku, neb banky mají nastavena svá kritéria podle počtu dětí a tak asi řada rodin s více dětmi nedosáhne na hypotéku.
Na druhou stranu musím přiznat, že stát pomohl mladým rodinám možností společného zdanění manželů, kdy jsme letos dostali zpět významnou část zaplacených daní.
Žena je již osm let doma na mateřské dovolené. Ztratila tím kontakt se svým oborem. Po skončení mateřské dovolené bude tak v nevýhodné situaci oproti bezdětným. A to ani nemluvím o praktikách mnohých zaměstnavatelů, jejichž první otázkou je, zda má uchazečka malé děti. Po kladné odpovědi bývá zbytek pohovoru již jen zdvořilostní formalitou
Stát se snaží zavádět antidiskriminační opatření, mám ovšem obavu, že zůstanou jen na papíře. Vítanou novinkou je možnost, že na mateřské může být s dítětem i otec. Zajímavě zní i návrhy některých politiků, že by se při péči o nemocné děti mohli střídat oba rodiče,
Pro naše vrstevníky jsme podivíny z jiného světa, kteří se všude tahají s dětmi, místo toho, abychom si užívali, cestovali, věnovali se svým zálibám. Na naše argumenty, že i s dětmi se dá podnikat spousta věcí, slýcháme jednu odpověď - na děti máme ještě čas.
Zodpovědnosti spojené s rodičovstvím neprospívá ani kult nezodpovědnosti a života na dluh, který se na nás valí ze všech stran - Nevaž se, odvaž se ...
Co říci závěrem? Lidí, kteří chtějí mít rodinu a vychovávat děti, je naštěstí stále dost. Jen si myslím, že těch klacků, co naše na zisk a výkon orientovaná společnost hází těmto odvážlivcům pod nohy, by mohlo být o dost méně. Jak dlouho bude trvat, než si společnost uvědomí, že bez rodin s dětmi bude naše země ochuzena o ten nejkrásnější zvuk na světě - o krásný bezstarosstný smích malých dětí?