Pamětníkem proti své vůli

Pamětník je člověk, který hodně pamatuje. Obvykle bývá pamětníkem zván šedovlasý stařec, který za dlouhých zimních večerů vykládá svým vnoučatům a pravnoučatům příběhy ze svého mládí, které je posluchačům vzdáleno asi stejně jako nám je vzdálena doba Karla IV.

Jenže poslední dobou zjišťuji při rozpravách se svými dětmi, že bych tuto definici pamětníka mohl splňovat i já, ač mi ještě není ani 35 let a šediny se mi prozatím vyhýbají

Posuďte sami:
- pamatuji fronty na banány a devizové přísliby
- pamatuji céčka a Studio Kamarád
- pamatuji Holky z naší školky a Poupata
- pamatuji žvýkačky Pedro a svět bez mobilů
- pamatuji pohřeb Brežněva a nedostatek toaleťáku
- pamatuji jiskerský slib a mléko ve skleněnných lahvích
- pamatuji IQ 151 a Miloše Jakeše
- pamatuji lízání Vitacitu a cyklostyl
- pamatuji mávátka na Prvního Máje a večerní poslouchání Hlasu Ameriky
- pamatuji Sunar na příděl a plánování na pětiletky

Sám se sebe někdy ptám, zda je to vůbec pravda a zda jsem to opravdu zažil.

A co vy, jste také pamětníky? Co si pamatujete vy a čemu by vaše děti už neuvěřily?