Jedna staromódní

Jak by to asi vypadalo, kdyby si muži a ženy byli rovni dle „amerického“ vzoru?

Pokud by bylo opravdu zle, tak by se musela galantnost stát něčím nepřípustným, či dokonce trestným činem. Pomoci ženě do kabátu, přidržet dveře a pustit ji do nich jako první by se rovnalo společenskému faux pas.

Připálení cigarety, nebo odsunutí židle v restauraci, stejně jako povstání od stolu při příchodu ženy by bylo považováno za znevážení opačného pohlaví. Za nadřazenost muže a znamení slabosti ženy.

Pustit ženu sednout v autobuse, čekárně u doktora, nebo nedej bože pomoc s těžkou taškou by byl dost dobrý důvod pro důrazný nesouhlas „obdarované“. Dostali bychom se k studené a přísné dokonalosti ohledně vztahů a všechny poučky Gutha-Jarkovského by se staly zakázanou literaturou na které by nejzuřivější zastánkyně rovnosti mužů a žen dokazovaly své dřívější ponížení, kterého se jim ze strany nás mužů po desetiletí dostávalo.

Byť trochu s nadsázkou, i přesto není výše uvedený scénář zcela bez šance na realizaci. Dle zpráv zpoza oceánu některé tlaky ze strany zastánkyň práv žen jsou korunovány úspěchem. I proto jsem rád, že Evropa je v těchto věcech poněkud staromódní.

Zkraje uváděné příklady se týkají drobných základů slušnosti a jsou zde v Evropě považovány za jakousi společenskou normu patřící k dobrému vkusu chování mezi ženami a muži. Budiž to tak ještě dlouho zůstane.

Z mého pohledu, ano trochu konzervativního, je mi mnohem bližší a po pravdě zcela přirozená právě taková drobnost jako přidržení dveří, či uvolnění místa k sezení. Galantnost by neměla nahradit uniformita, kdy je takřka nemožné poznat podle oblečení, nebo chování zda se jedná o muže či ženu. Kde je pak ona rozmanitost, originalita, nápaditost, fantazie a jedinečnost?

Společnost mužů přece příchodem ženy vždy ztichne a změní své chování. Stejně tak v oblíbených filmech z třicátých let z postav dýchá noblesa a galantnost, kde ženy nosí opravdu ženské oblečení a působí oproti některým dnešním supermoderním ženám často jako z jiného světa. Totiž jako dámy.

Jistě společnost se vyvíjí. Není možné požadovat po ženách v profesích čistě specifických nošení například šatů za každou cenu, když jsou pro výkon práce nepřijatelné, protože nevhodné a nepohodlné. Navíc nikdy bych si nedovolil nikomu nařizovat cokoli co sám nechce. Prostě ať si každý chodí jak je mu libo. A to se netýká jen oblečení.

Jen si myslím, že pokud by se měla nějakým způsobem prosazovat rovnoprávnost tak raději cestou srovnávání platů za stejnou práci, otevření možností vykonávání všech zaměstnání jak muži tak i ženami. Najdou se limity a proto asi nikdy nebude tolik žen piloty stíhaček jako mužů, ale ani mužů zdravotními bratry jako žen. Důležité však je, aby existovala možnost, i když ji využije pouze jeden člověk.

Cesta k rovnoprávnosti rozhodně nevede přes potlačování galantnosti, ale přes nastavení a dodržování stejných podmínek pro všechny. A je mi docela líto mužů i žen, kteří si myslí, že tou galantností dáváme najevo naši převahu. Já tím dávám najevo úctu, poklonu ženskosti a vím, že nejsem sám.

Když už jste dočetli až sem možná mi dáte za pravdu, že je na čase změnit svůj nick na idealista...