Zbraň? Ano!

I přes všechny možné zápory není správné omezovat svobodu ani v této oblasti.

Přichází to vždy ve vlnách. No a jelikož byl už nějakou dobu klid, je to tady zase. Před pár dny zabil šílený korejský student několik desítek svých spolužáků na jedné z amerických univerzit. Tragédie. Jinak se snad nedají tato jatka nazvat.

Vždy po obdobném činu se vyrojí zastánci i odpůrci legálního držení zbraní s dalším kolem svých argumentů. Nejinak je tomu i nyní a já se také přidám. Nebudu srovnávat zdejší praxi s Amerikou, ale malou poznámku si neodpustím. Možná, že kdyby nebyl vrah jediným ozbrojeným člověkem široko daleko, dopadlo by to celé úplně jinak.

Předchozí větou je asi vysvětlen i můj postoj. Ano jsem pro, aby kdokoliv z nás po splnění zákonných podmínek získal možnost opatřit si zbraň a nést plnou zodpovědnost za veškeré následky z toho vyplývající. Máme zákonnou úpravu (zákon 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu), která dostatečně přísně a přitom korektně vymezuje pravidla pro získání zbrojního průkazu, potažmo zbraně.

Pokud si odmyslíme zažitou formulku, že zbraň je především určená k zabíjení (sportovní střelci jistě nebudou souhlasit), což není vždy pravda, protože zbraň koupená za účelem vlastní ochrany nemusí být nikdy použita a oprostíme-li se od po léta vnucovaného názoru, že vlastnit zbraň je špatné, vyjde nám, že se jedná o nástroj, který je nebezpečný pouze v rukou člověka. A v tom je myslím zakopaný pes.

Není nebezpečná zbraň jako taková. Stejně jako není nebezpečný nůž, auto, pes, nebo baseballová pálka. Nebezpečnou zbraň z ní dělá svým konáním až člověk. Od toho, aby se takový potenciálně nebezpečný člověk k legální zbrani nedostal existuje v zákoně požadavek na trestní bezúhonnost a zdravotní dobrozdání. Kdo někdy četl co všechno lékař zkoumá (Vyhláška Min. zdravotnictví č.493/2002 Sb., zvláště §2, odst.2 a Příloha č.1), než potvrdí zdravotní způsobilost žadatele, uzná, že podmínky jsou opravdu přísné.

Často se objevují názory, že je mezi lidmi velké množství zbraní. To může být pravda, ale čemu to vlastně vadí? Kriminalita páchaná legálně drženou zbraní není nijak vysoká a jiný důvod snad není.

Médii často zmiňovaný počet vlastníků zbrojních průkazů nic nevypovídá o počtech střelných zbraní, protože vlastnictví zbrojního průkazu ještě neznamená automatické vlastnění zbraně. Například pracovníků bezpečnostních agentur jsou desetitisíce, část z nich vlastní zbrojní průkaz, ale jen část této části pracuje se zbraní.

Ti největší odpůrci zbraní poukazují na nutnost omezit, nebo úplně zakázat legální držení zbraně pro vlastní ochranu. Poukazují přitom na to, že od toho máme Policii. Pokud by to tak fungovalo, jistě by vlastníků zbraní bylo daleko méně samo od sebe. Bohužel nemám pocit, že spoléhat se pouze na Policii člověka ochrání.

Zákazem soukromého držení zbraní bychom se dostali do paradoxní situace. Slušný občan vlastnící zbraň za účelem ochrany sebe a svého majetku by ji poslušně odevzdal a vydal se do rukou ochránců zákona, kteří jediní by mohli zbraň nosit. Na druhé straně by zde však zůstali všichni ti, kteří vlastní zbraň nelegálně a jen by jim ubylo potencionálních protivníků při činnostech ke kterým si nelegální zbraň pořídili.

A dostáváme se tak opět na začátek. Drtivá většina držitelů legální zbraně ji má pouze na svou obranu, nebo k výkonu povolání. Pokud z ní vystřelí tak maximálně na střelnici. Když už by však došlo k jejich napadení, mají mít možnost (pokud chtějí) se adekvátně bránit. Mohou si být jisti, že Policie nablízku nebude.

Z toho plyne, že vlastnictví zbraně dle zákona není nic co by primárně ohrožovalo okolí. Nepůsobí masový nárůst násilností v našich končinách a není zdrojem přestřelek, tak jak je známe z filmů. To si každý rozmyslí.

Když někdo myslí, že mu v krizové situaci zbraň pomůže, dokáže ji použít, aby ho ochránila a přitom neporuší zákony, měl by mít možnost si ji pořídit. Veškeré následky takového rozhodnutí ponese sám. I toho by si měl být vědom.