Splněné přání

...nebo budoucí noční můra?

Pořídit si dítě v šestašedesáti letech nepovažuji za moc moudré. Nicméně se podobné události stávají stále častěji.

Zaslechl jsem to nedávno v rádiu. Jednalo se o ženu, která porodila zdravé dítě právě ve svých šedesáti šesti letech. Údajně se vyjádřila, že si tím splnila velký sen. Já si myslím spíš něco o nezodpovědnosti.

Ne, neodsuzuji, že si splnila sen. Jen si myslím, že mohla myslet nejen na sebe. Pokud je otcem dítěte někdo aspoň o dvacet let mladší než matka, snad bych to pochopil. Nakonec existuje mnoho opačných případů, otců v důchodovém věku a jejich mladých manželek. Zlatý slavík je toho nejlepším příkladem.

Přesto mám za to, že obráceně je to trochu jiné. Osobně bych se nechtěl narodit rodičům důchodcům. Myslete si co chcete, ale v tomto věku i přes veškerou chemii co dokáže stárnutí odsunout „na potom“ potřebuje člověk sám čím dál větší péči. A teď k tomu ještě novorozenec. Nějak si nemohu uvědomit žádné výhody, které to tomu malému tvorečkovi přináší.

Přitom o blaho potomka by mělo matce, případně rodičům jít v první řadě. Pokud však bylo jeho přivedení na svět opravdu pouze splněným přáním matky, myslím, že si měla raději dvakrát rozmyslet zda je připravena na všechny alternativy a úskalí, kterými i díky svému stáří může po porodu procházet. Na rozdíl od rodiček v tzv. produktivním věku, je postavena před řadu otazníků, které možná nebude v její moci řešit.

No přejme jí, aby žádný z nich nebyl tak nepřekonatelný a radovala se z potomka co nejdéle. Přesto všechno si neodpustím pohled do budoucna.

Osmnácté narozeniny oslaví v době kdy bude jeho matce osmdesát čtyři let. Možná bude. To není příjemná představa. Po všech možných studiích kdy konečně vstoupí do života mu zůstane nanejvýš nějaký ten sourozenec, úspěšně vstupující do důchodového věku a pár synovců nebo neteří o generaci starších. V nejlepším případě starost o přestárlou matku.

Myslím, že je tady něco špatně. Ovšem stejně tak jen můžu být z touto informací zaskočen a zatím ji nejsem sto vstřebat jako fakt. Jako fakt, který v dohledné době může přerůst v obvyklou věc. To si netroufám posoudit.

I tak je to dost smutná vyhlídka. A dost vysoká cena za splněné přání...