Z bláta do louže. A dobrovolně?

Vláda hodlá šetřit. Nic nového pod sluncem a veskrze pozitivní zjištění. Škrty se dotknou i platů státních zaměstnanců. Snížení platu není nikdy příjemné a postižení dávají najevo svoji nevoli. Tomu rozumím. Tak jak jednotliví ministři seznamují veřejnost s plány svých úsporných opatření, tak se ozývají zástupci jednotlivých profesí. Jednou policisté, podruhé zdravotníci, pak učitelé. Všichni jako jeden odmítají snížení platů a poukazují i na nebezpečí zvýšených odchodů a tím pádem na snížení kvality poskytovaných služeb.

Nic proti, je to jejich právo, jen mě napadá otázka, která se přímo nabízí. Kam hodlají jít? Ze státního sektoru do soukromého? Zřejmě. Pak si tedy jistě uvědomují, že v loňském roce bez veliké publicity postihla ztráta zaměstnání v soukromém sektoru desetitisíce lidí a další možná ještě větší počet přišel o významné procento platu. Jinak to prostě nešlo a komu se to nelíbilo (pouhé snížení platu) mohl jít, pokud měl kam. Sem se tedy chystají podle odborářů stovky či tisíce státních zaměstnanců? Zdá se mi to poněkud přitažené za vlasy, ale to je možná jen zkresleným pohledem zaměstnance soukromé firmy. Pracovat pro stát byl bych třeba více empatický.

Osobně nepředpokládám žádné velké odchody. Možná v Praze, kde je možnost změny zaměstnání o poznání jednodušší. Zbytek země se zachová prakticky, zanadává si a než odchod do nejistoty dá přednost jistotě s nižším platem. Je to možná smutné, ale realita už je taková. Záleží jen na úhlu pohledu. Pro optimisty je snížení platu lepší než propuštění, pro pesimisty je to naopak předzvěst ztráty místa. Každý ať si vybere co je mu bližší.