Proč děti hledají dárky

Také před Vánoci schováváte dárky všude možně, aby je vaše děti nenašly? Přiznám se, že sám zatím žádné děti nemám nicméně u nás v rodině to vždycky probíhalo úplně jinak.

U nás nikdo žádné dárky nehledal. Každý totiž věděl, že by se sám připravil o překvapení! Hledání je typické zejména pro děti, nicméně i jako děti jsme tohle věděly.

Rodiče před námi „schovávali“ dárky v jedné skříni. Přesně jsme věděly v jaké, nebyla nijak zabezpečená, a dárky v ní dokonce zpravidla ani nebývaly zabalené. Kdybysme chtěly, mohly jsme se tam kdykoli kouknout. Ale proč bysme to dělaly, to bysme se samy připravily o překvapení! Byly jsme naučení, že bysme byly hloupé, kdyby jsme snad snad schválně hledaly dárky. A vždycky jsme to vydržely..

O té skříni jsme věděly právě proto, abysme se jí mohly vyhnout. Toto platilo víceméně pro každého člena rodiny, každý měl nějaké „svoje místo“ a ostatní o něm věděli - kdyby totiž někdo při nějakém štrachání náhodou narazil na svůj dárek, byla by to škoda zejména pro něj samého.

Názor spolužáků

Záhy jsem ale poznal, že takový názor je mezi mými spolužáky spíše ojedinělý - takřka před všemi ostatními rodiče dárky schovávali a oni mnohdy věnovali spoustu času hledáním po bytě, aby je zase našli. Mně se toto chování zdálo jako úplný nesmysl a naopak oni nechápali mě.

Vždycky říkali, že „když víš, kde ty dárky jsou, proč se do nich nekoukneš?“ Na mou odpověď o tom, že bych se připravil o překvapení, mi odpověděli něco v tom smyslu, že „jsem divnej“.

Nevím kolika z nich vydržel tento názor, ale já jsem ten smysl hledání dárků nepochopil dodnes. Jednoduše - co z toho?

Chápu, že samotné hledání dárků - když nevím kam je ostatní schovali - může být poměrně zábava, ale copak to stojí za tu ztrátu překvapení? Nebo se jen děti opravdu nemůžou udržet? Nebo je to prostě takový vánoční rituál?

Zajímalo by mě, jak to chodí u vás. Také hledáte dárky?