Zrušili byste dávání dárků o Vánocích?

Nakupujete rádi dárky? Já teda ne. Skoro bych řekl, že to přímo nesnáším. Sice k Vánocům patří, ale ten stres a čas mi to prostě tolik nevynahradí. A nemá to nic společného s tím, jestli bych někomu něco chtěl nebo nechtěl dát a s penězi už vůbec ne. Prostě nerad nakupuju. A to nejsou jen Vánoce, ale i narozeniny, svátek..

Dárek říká „mám tě rád“

Proč si lidé vlastně dávají dárky? Všeobecně je to bráno jako výraz toho, že mi na někom záleží, mám ho rád a jako důkaz mu tedy něco dám. Tedy že se sám rozhodnu, že někoho obdaruji.

V praxi to však vypadá úplně jinak. U nejbližších příbuzných se totiž nějaké dávání dárku bere jako samozřejmost, ne jako projev úcty. A na někoho „zapomenout“ je prostě nemyslitelné...

Pamatuji si, že v 5. a 6. třídě ještě na základce jsme se s kámošema normálně obdarovávali (narozeniny, svátek...). Potom jsme se ale kolektivně rozhodli, že tenhle (hloupý) zvyk zrušíme. Důvod byl ten, že výsledná radost se nevyrovná námaze a stresu při kupování dárku, a to ani na jedné straně.

Praktický smysl darování

Jaký to má všechno smysl? Obdarovaný má radost a darující taky. Ale stálo to všechno za tu námahu? Za to vymýšlení věci, která by byla něčím zvláštní, neopakovaná, dostupná a hlavně konkrétnímu člověku užitečná?

Nejlepší je, když dotyčný přímo řekne: chci to a to, kup mi to. Já mu zase řeknu „chci tohle“. Tak oba jdeme a koupíme si chtěné věci vlastně navzájem.
Jenže proč to všechno? Když něco chci, tak si to můžu koupit sám, a ostatní mohou udělat totéž. Trochu jiné je to u dětí, ale u dospělých..?

Dárky: doména žen?

Myslím, že dávání dárků je spíš taková „ženská záležitost“ - obecně mají nakupování radši a většinou jim to za to opravdu stojí. Vidím to na okolí: zatímco jsme jako kluci dárky zrušili už v 6. třídě, holčičí část se obdarovávala vesele dál. Na střední a vysoké u holek nevím (protože u nás se tam tento druh lidí prakticky vůbec nevyskytuje), ale kluci si rozhodně nic nedávají, a to ani náhodou.

Když se poohlédnu trochu dále, tak máma si dárky s kolegyněmi běžně dává, táta vůbec. A moje expřítelkyně se kromě příbuzných obdarovávala s 8 spolužačkami(!). Děs.

Tedy pro mě je to děs, pro spoustu lidí je to možná příjemná záležitost.

Kdysi mi jeden spolužák řekl: „Bráchovi nic nekoupím, protože je to blbec a on mi stejně taky nic nedává.“
Vztah je to sice smutný, ale s těmi dárky to vymysleli skvěle...

A co vy? Máte rádi nakupování? Dávate si dárky?