Měli by rodiče on-line sledovat své děti?

Na některých školách se zavedl „vynikající“ systém: veškeré známky učitel ihned po hodině zanese do počítače a každý rodič může přes internet sledovat, jak se jeho dítko učí. Nebo v mateřské školce jsou kamery, a tak lze sledovat (pod heslem) svoje dítě, co právě dělá. Přijde vám to správné? Možná je to jen o zvyk, ale já bych opravdu nechtěl, aby mě někdo takhle sledoval a já nemohl uniknout. A jsem rád, že jsem tomu unikl.

Něco jiného udělám a něco jiného řeknu

Představme si ty známky ve škole. Budu nečekaně vyzván k tabuli, jenže jsem úplně dutý a dostanu pětku. Řekl bych to doma? Možná ano, ale možná ne, prostě se napříště naučím a nechám se vyvolat, čímž to „smažu“.

Žákovská knížka (pokud se to ještě vede) se stejně musí podepisovat málokdy a není důvod se do ní dívat „jen tak“. Takže je to takový strašák napůl, protože mi „přece věří“. Jenže když rodič může do známek nahlédnout tak lehce třeba z práce v pauze před obědem? Třeba jak dopadla písemka? Někde je to dokonce tak „zvrhlé“, že se automaticky pošle SMS, takže se to ten rodič prostě dozví.

Výsledkem je, že se z žáka stane stroj na známky - nezáleží „jak to bylo“, důležité je jen to hodnocení, protože to se ukáže hned. A takový žák pak nemá moc šancí na vysvětlení - do té doby si každý rodič udělá názor sám.
Má to samozřejmě jednu výhodu - pokud bych dostal pětku a řekl bych to, až bych přišel domů, dostal bych hned „zčerstva“ vynadáno. Takhle se to dozví už s předstihem a než přijdu domů, tak ta „zlost“ a moment překvapení částečně vyprchá.

Ale stejně se mi to nelíbí. O tom prostě si mám rozhodnout sám.

Kamery - vrchol špehování

Představte si, že chodíte do školky. Jste dítě, ale ne zas tak malé. Děláte s kamarády různé lumpárny, házíte po sobě různými věcmi, perete se, zavíráte se na záchodě atd. A všechno to jsou věci, o kterých víte, že se dělat nemají, ale když se nikdo nekouká, tak proč ne..

Odpoledne by přišel rodič a hned by začal hubovat, co jste to všechno přes den dělal. A vy ani nevíte, co všechno vlastně viděl. A nemůžete tomu nijak zabránit, prostě se pořád musíte chovat ukázkově...

Jako dítě bych to nechtěl. Jako rodič bych to taky nechtěl. Tak k čemu to je?