Paradoxy

Někdy se to tak sejde, že prostě není možno si nevšimnout paradoxů provázejících naši dobu. Nechci být obviněn z populismu, ale považte.

Zatímco jsou pořád na světě místa, kde lidé trpí akutním nedostatkem vody, jinde se vylévá mléko do kanálu na protest proti nízkým výkupním cenám. Zatímco jsou pořád na světě místa, kde lidé trpí nedostatkem jídla a umírají hladem, jinde se jídlo vyhazuje, nebo jeho přebytky dokonce pálí. Zatímco jsou pořád na světě místa, kde není základní lékařská péče, jinde se lidé, nespokojeni se svým zevnějškem, nechávají chirurgicky vylepšit.

Hodně zjednodušeně se svět rozděluje na bohatý sever a chudý jih. Důvody, proč tomu tak je jsou jistě dlouho známy (kolonialismus, apartheid a jiné). Přes všechnu pomoc není zatím, například v Africe, patrná tak výrazná změna k lepšímu, inspirující ostatní k následování. Pořád převládá charita, která současný stav spíš konzervuje, než by ho měnila.

Uprchlíci doufající, že jakmile se dostanou do pevnosti zvané Evropa, bude konec jejich utrpení, jsou odsouzeni k doživotní roli nelegálů, či občanů druhé kategorie a nezřídka kriminalizováni svými dřívějšími spoluobčany. Do jejich původní vlasti jezdí evropané na exotické dovolené, kde obdivují panenskou přírodu.

V našich zeměpisných šířkách bývá dobrým receptem na změnu k lepšímu svoboda jedince a dostupné vzdělání. Zdali je to univerzální pravidlo pro celý svět však nevím...