Opravdu kopírování zabíjí?

Ze všech stran se ozývá, jak je kopírování hudby, filmů, programů atd. nelegální, škodlivé pro vydavatele a vlastně pro celou společnost. Jistě, v mnoha případech se jedná opravdu o ztrátu potenciálních(!) zisků, podívejme se však na příklady, kdy na tom vydělají všechny strany.

Příklad I.: Operační systém Windows

Microsoft Windows je nepochybně nejrozšířenější operační systém. A za tento fakt mohou velkým dílem právě „kopírovači“. Windows jsou totiž velice snadno šiřitelné. Myslíte, že kdyby Microsoft opravdu tvrdě postihoval všechny nelegální uživatele, vydělal by víc?
Ani náhodou, na tom by prodělal. Spousta lidí by totiž přešla např. na Linux, což by byl pro Microsoft krok velice špatným směrem. Ten totiž nevydělává jen z licencí, ale z toho, že je prostě nejrozšířenější a z toho plynoucích výhod. Z toho, že prakticky všechny programy mají svou verzi i pro jejich systém. A to zpětně posílí jejich pozici. Jinými slovy, neplatící zákazník je taky zákazník.

Ačkoli je tedy tato firma proslulá svým tažením proti nelegálnímu softwaru, měla by platit ve zlatě všechny ty crackery i „běžné“ uživatele, kteří si Windows zkopírují. Jen díky nim je (v oblasti osobních počítačů) na špici.

Příklad II.: Vypalovací program Nero

Kdo alespoň jednou pálil cédéčko, určitě slyšel o tomto programu. Zkrátka je dobrý. A hlavně rozšířený. S trochou nadsázky se dá říci, že kdo ho nemá legálně, má ho nelegálně. Používá ho většina lidí, která si někdy chtěla vypálit CD.

Kdyby ta většina zakládala firmu a sháněla software, po jakém vypalovacím programu (už s licencí) sáhne? Samozřejmě po Neru, protože díky nelegální rozšířenosti ho dobře zná a umí s ním pracovat. Něco podobného je i případ Microsoft Office.

Příklad III.: „Ukradený film“

Opravdu je pro firmy tak špatné, když si zkopíruji film? Jak kdy. Mně osobně se stalo se mi minimálně dvakrát, že na nějaký film jsem jít do kina nechtěl. Prostě se mi to za ty peníze nezdálo dost dobré. Anebo jsem v tu dobu prostě nemohl jít. Nicméně, zkouknul jsem ten film na CD. Díky tomu jsem poznal, že ten film za to stojí a na další díly už jsem šel do kina.

Tedy díky tomu, že jsem se podíval na nelegální kopii, přitáhlo mě to do kina. Tohle se potírá?? Spousta lidí je ochotná jít na ten samý film do kina i několikrát potom, co ho zkoukli doma.

Příklad IV.: Pirátská hudba

Co je pro hudebníky výdělkem? Prodej CD a pak samozřejmě koncerty. Zpravidla je to tak, že kdo si CD odněkud stáhne, už si ho nekoupí. Zřejmě by si ho nekoupil ani tak, i když část z nich samozřejmě ano.

Ale tady jde o tu půlku, která by si ho jinak nekoupila. Půjde na koncert dotyčného? Sotva, když nestojí o CD, nebude stát ani o koncert. Ale když si to CD předtím stáhne a zalíbí se mu? O tom už by se dalo zcela reálně přemýšlet. A je dost možné, že příští CD už si opravdu koupí.

Špatný příklad V.: Zmrzačená CD

Před několika lety, když jsem „žral“ skupinu Holki, jsem si chtěl koupit jejich CD. Tak jsem prostě šel do obchodu, vybral jejich nejnovější album a zaplatil. Bohužel jsem se na to CD nepodíval pořádně. Tehdy začínaly ochrany proti přehrávání v počítači s logem typu „kopírování zabíjí hudbu“ a jiné. To CD mělo opravdu ikonku toho, že nelze přehrát v počítači, jenže toho jsem si opravdu nevšiml, zvlášť když jsem o tom dříve pouze slyšel.

Zkrátka byl jsem na ty vydavatele opravdu naštvaný. Tímhle hloupým zákazem to CD ztratilo polovinu funkčnosti. Kdybych ty písničky ukradl, byl bych na tom lépe.

Kdybych si té ikonky všiml dříve, rozhodně bych takové CD nikdy nekoupil. I teď si dávám pozor a naštěstí už jsem takovou „hloupost“ nikdy neudělal. Kupuji si jen ta CD, která mi k něčemu budou.

Co z toho plyne?

Závěr z toho je, že zdaleka ne vždy je kopírování ztrátou zisku. Kopírování nezabíjí, ale rozšiřuje. A vypadá to, že tohle „rozšiřování“ bude stále ve větší míře. Je hloupost to kriminalizovat, chytří výrobci toho naopak využijí...