Proč lidé věří v boha?

V našem státě je asi 30 procent lidí věřících. Někteří věří méně, někteří více. Přiznám se, že mezi ně nepatřím a občas těžko chápu jejich pohnutky. Čemu ještě věří a čemu už ne? Víra není jen to, že je někdo „nahoře“, ale je to do značné části i pohled na svět, na život, je to jiná filozofie.

Ale proč vůbec někdo věří v boha? Laicky řečeno, „co z toho“? A jak můžou být věřící o své pravdě tak přesvědčeni?

Pokud čemukoli (nebo komukoli) začnu věřit, mám k tomu nějaký důvod. Prostě si to nějak „ověřím“, vyzkouším a pak tomu opravdu začnu věřit. Jenže dá se nějak ověřit bůh? Asi velice těžko. Nebo vlastně vůbec nijak. Tak jak se může kompletně změnit kvůli něčemu, o čem nikdo neví nic? Jak může být někdo skálopevně přesvědčen o domněnkách, o něčem co nikdy neviděl?

Budu se zaměřovat především na křesťanství, nicméně obdobně se to vztahuje i na ostatní náboženství (židovství, islám atd.).

K čemu je bůh

Proč vůbec lidé věří? Co z toho mají?
Když jsem se ptal lidí okolo sebe, proč věří (když už jsem tedy na nějakého narazil), nebyl mi to moc schopen racionálně vysvětlit. Nicméně se vesměs shodli na tom, že je to pro ně taková jistota. Nebo obezlička. Zkrátka život, kde pořád nade mnou „někdo“ je, říká mi co mám a co nemám dělat, dává mi mantinely i jakýs takýs smysl života, je mnohem jednodušší než svět, kde tyto mantinely nemám.

Tedy paradoxně to, že něco musím je lepší než když si dělám co chci. Ono je to asi zčásti tím, že člověk je v podstatě trochu „hravý“ a pokud udělá něco, co udělat měl (a chtěl), hned má z toho lepší pocit. Když udělá něco, co by vlastně udělat ani nemusel, nemá z toho pocit žádný.

A také se tím dá leccos vysvětlit. Vykradli mi byt? Zřejmě za to může ta včerejší hádka, bůh se zlobí. Zvednuli mi plat? No to je jistě tím, jak jsem včera pomohl.. atd. Na všechno se dá najít důvod, na co by nějaká nadpřirozená bytost mohla mít vliv. Toho, že něco sem tam „nesedí“, si nikdo ani nevšimne.

Samozřejmě, že přímo takto mi to nikdo z těch věřících neřekl, ale v podstatě to tak vyznělo.

Existuje bůh?

Proč by vůbec měl existovat bůh? A který bůh kterého náženství je vlastně ten správný? Boha nikdy nikdo neviděl a nemá o něm žádný důkaz. Ano, sem tam se stane nějaký zázrak nebo něco, co si nedokážeme vysvětlit. Existence nevysvětlitelného jevu však není žádný důkaz něčeho nadpřirozeného. Nikdo nezná všechny jevy ze všech oborů, zvlášť když se věda stále vyvíjí. Takže narazit na něco neznámého není vlastně žádný zázrak, ale statisticky dokazatelný jev; prostě se to stává a není na tom nic divného. Ostatně člověk se stále učí.

A to, že „pomáhá“? Placebo efekt, viz výše teorie o domyslení příčiny zkoumaného důsledku - všechno se dá zdůvodnit bohem.
Zkrátka není důvod, aby bůh vůbec existoval. Dejte mi naprosto nevyvratitelný důkaz a možná věřit začnu...

Nicméně absence důkazu pro boha neznamená, že opravdu neexistuje. Důkaz o neexistenci totiž také není. Jak jsem již uvedl, věda se stále vyvíjí a zdaleka neznáme všechno.

Takže bůh existovat může, ale také nemusí.

Uctívat někoho, o kom nevím vůbec nic?

Nejde mi do hlavy jedna věc. Když boha nikdy nikdo neviděl a veškeré „zázraky“ se dají nějak vysvětlit (což není žádný můj převratný objev), proč tolik lidí přesto věří? Ne, že to mají jako obezličku, oni skutečně berou boha jako nevyvratitelný fakt. A také svému přesvědčení dávají mnohdy značné oběti. Jak si můžou být tak strašně jistí?

Každý člověk se snaží přijít různým věcem na kloub, zkoumá kde je pravda, co je smyslem života atd. A to jsou takové otázky, které jsou sice zcela přirozené, nicméně odpověď v reálném světě jaksi nenachází.
A pak přijde někdo, kdo mu řekne „může za to bůh“ a zároveň mu vyjeví odpovědi na všechny otázky. Sám tím vypadá velice moudře (protože všechno ví) a moudrý člověk by mu přece nelhal.

Navíc mu poskytl nezvratný důkaz - bibli (pro ateistu propagandistickou snůšku blábolů plnou chyb), která nejen že upřesní detaily vyprávění (včetně toho, co měl kdo k obědu), ale především množstvím uvedených zázraků utvrdí ve víře.

Jenže to je tak asi všechno. Zemře zločinec? „Bůh si ho povolal k sobě.“ Zemře příbuzný? „Smrt spravedlnosti nepodléhá.“
Tak jak tedy?
Aby toho nebylo málo, tak věda neustále vyvrací něco, co bylo připisováno bohu. Země je kulatá? Aha, možná se bůh spletl, nebo je to spíše špatně vykládáno. A toho je spousta, boří se jeden mýtus za druhým... a lidé stále věří.

Přínosy víry

Ale abych náboženstvím pořád jen nekřivdil, musím říct, že je v mnohém užitečnější. Ti lidé se obecně k sobě chovají lépe, mají nějakou kázeň a jistě mnoho dalšího. Pomáhají druhým, dost se angažují v charitě (no, on provoz kostela, navíc v lukrativní části města, taky něco stojí).

Otázkou je, nakolik je to dané vírou a nakolik lidmi. Vezmeme-li v úvahu, že přizpůsobivý člověk snáze podlehne náboženství než „rebel“, zjistíme, že samotnou vírou se vůbec nezmění nic, jen se lidi trochu „roztřídí“.

Věřit v boha nebo ve vědu?

Neodpustím si jeden poznatek: proč vůbec já věřím, že např. je Země kulatá? Nikdy jsem ji přece tak neviděl, jen na zprostředkovaných obrázcích... Co když si věda vymýšlí a klame nás?
Ano, ale já jí věřím. Věřím, že je Země kulatá, ačkoli jsem ji tak nikdy neviděl. Údajně to říkají lidé, kteří jsou všeobecně věrohodní. Takže co bych jim nevěřil i já?

A taky se podle vědy řídím: např. nekouřím, protože věřím, že je to škodlivé. Ale sám jsem se o tom nepřesvědčil, jen mi to někdo řekl.
Je právě toto pochopení důvodu víry?

Přesto: u nás u obchoďáku často postává taková (zdálky vcelku normální) „rodinka“ a rozdává Strážnou věž. Jedná se o jehovistický časopis, zřejmě plný nesmyslů a ještě horší než bible (přesvědčovat se ale nehodlám, těm lidem se vyhýbám velkým obloukem). Kdybych nevěděl, že tam chtějí stát, bylo by mi jich upřímně líto. Stokrát radši bych žebral o peníze než někomu na ulici vnucoval svoje bludy.
A zatímco já si myslím, že to jsou blázni a ať si tam klidně mrznou (hlavně ať mě neotravujou), oni si zřejmě myslí, že jsou spasitelé a mezi námi chtějí dělat osvětu.
(Dodatek: tento odstavec je silně ovlivněn mým míněním. Nicméně to si opravdu myslím nejen já, ale i značná část (mého) okolí. Zamyslete se proč.)

Tvrzení proti tvrzení

Je to vlastně tvrzení proti tvrzení: oni věří, že je to pravda, já věřím, že je to blbost. Můžou mít pravdu stejně tak jako já. Jak můžu vědět, že spasitelé nejsou? Obecně nevím, ale dám-li na pravděpodobnost (a můj selský rozum), tak jsou to prostě jen blázni
Pravdu tedy asi nenalezneme.

Na závěr ještě židovský vtip:
„Pane Kohn, náš rabi říkal, že rozmlouval s bohem.“
„Určitě lže.“
„Myslíš, že by bůh rozmlouval s lhářem?“

Chci se zeptat: jste-li věřící, proč věříte? (to, že něco řekl Ježíš není pro ateistu žádný důvod, spíš to přesvědčuje o fanatičnosti dotyčného a jeho tvrzení to zpochybňuje).
A jste-li ateisté, proč nevěříte?

Pozn.: Zdá-li se vám, že se slovo „bůh“ píše s velkým B, máte pravdu jen částečně. Velkým písmenem se zde vyjadřuje úcta, ta je však možná jen ze strany věřících. Jak jsem již řekl, v boha nevěřím, nemůžu mít tedy proto k němu úctu a proto píšu malé b.