Kauza Wikileaks

V průběhu uplynulých týdnů jsme byli svědky mediálně hodně propírané kauzy úniku tajných diplomatických depeší. Noviny se předháněly v senzacích a jedno skandální odhalení následovalo druhé. Celá záležitost zpočátku unikala mé pozornosti, než jsem v ní našel nejednu zajímavost. Dnes se zdá, že je příběh u konce, ale vůbec není jasné, jak dopadl.

Nemá smysl opakovat už napsané. Pro připomenutí událostí bych čtenáře rád odkázal na hesla Wikipedie věnované Wikileaks nebo jejímu hlavnímu protagonistovi Julianovi Assangemu.

Osobnost Juliana Assangeho je téměř dokonale kontroverzní. Na jednu stranu jej charakterizuje poměrně odvážná snaha o svobodu tisku, kterou lze jen málokdy vidět takto dovedenou do praxe, na druhou stranu se sám zjevně netrápí tím, co uveřejněním tajných dokumentů způsobí. Mimo to mají Wikileaks zřetelné protiamerické zaměření a o velké vyváženosti tak nemůže být řeč.

Uvádí se, že Wikileaks pomohly uveřejnit více utajovaných dokumentů než všechny ostatní média za poslední desetiletí. Za čtyři roky, co Wikileaks fungují stihly získat množství ocenění za svůj přínos pro svobodnou společnost. Zásadní obrat nastal při uveřejněním tajných diplomatických depeší, který představoval příslovečné bodnutí do vosího hnízda. Následoval mezinárodní hon na Assange a Wikileaks, dost možná vykonstruované obvinění ze sexuálních deliktů a zatčení. Assange už teď pro mnohé mučedníkem v zajetí mocností, kterým ovšem sám vyhlásil válku.
Pokud se budete snažit Wikileaks vyhledat na internetu, můžete mít problém. Server se stěhuje z místa na místo, spousta odkazů je neplatných, ale současně se stále vytváří jeho zrcadlové kopie. Aktuální dění připomíná hru na kočku a na myš, jenom těch myší stále přibývá. Už teď se ukazuje, že je v internetu velká síla, kterou nelze podceňovat.

Předně Wikileaks se téměř nedají číst. Jsou plné nejrůznějších i banálních dokumentů, přičemž v naprosté většině se o žádnou senzaci nejedná. Naštěstí máme možnost se dovídat o „skutečnostech“ zprostředkovaně, když si dá někdo práci se tím prokousat. Kolem Wikileaks je možná nepatřičně jakási aura zjevené pravdy, v kontrastu s rozšířeným paranoidním postojem, že je občan oblbován a vláda mu mnohé tají. Jak je to s důvěryhodností předkládaných zpráv, je otázka sama o sobě.

O tom, že se v případě Wikileaks nejedná jen o nafouknutou kauzu, po které za chvíli neštěkne pes, mě přesvědčuje fakt, že se k výzvě Wikileaks záhy připojily další projekty jako OpenLeaks nebo PirateLeaks. Jakub Michálek, přezdívaný Český Assange, slibuje, že jeho PirateLeaks se zaměří na ryze české prostředí, odhalování korupce apod. Zatím však celý projekt spíše stagnuje. Jsou důvodem finance, stejně jako u mateřského Wikileaks? Nebo je na vině česká povaha, kdy našinec sice vidí korupci všude, ale bojí se na ní poukázat? Nevím. Vedle projektů s koncovkou „-leaks“ se můžeme setkat s různými osamocenými projekty, které se tváří, že odkrývají pravdu, ale současně možná víc škodí než prospívají. Mám na mysli registry dlužníků, pedofilů nebo agentů STB. V této souvislosti se nabízí vzpomenout slova Pavla Rycheckého „Společnost tvořící hromadné seznamy je nezdravá“.

Nástup internetu umožnil v míře nebývalé ovlivňovat jednotlivcům veřejnou sféru, kauza Wikileaks ukazuje, že i když žijeme v „informační době“, nejsme na to příliš připraveni. Zajímavé je množství postojů, které celá kauza budí, od prostého „Nevím, mě se to netýká“, přes „Říkal si o to sám, hoch, a teď to má“ až po nekritické vzývání Assangeho jako hrdiny a poloboha. Co si o těchhle věcech myslíte? Jestli jste si ještě neutvořili vlastní názor, doporučuji ke shlédnutí video s rozhovorem s Julianem Assangem. Na výběr jsou k dispozici i české titulky.

Nabízím následující otázky do diskuze:
Jsou podobné iniciativy jak Wikileaks potřebné?
Které z utajovaných skutečností je záhodno zveřejnit zveřejnit? A kdy je to naopak nežádoucí?
Jak hodnotíte Juliana Assangeho?
Je možné zakládat věrohodné zpravodajství na informacích od anonymních donašečů?